Na nahrávkách mluví poslankyně Balaštíková o „zakleknutí“ a „zastřelení psa“. Policie věc prověřuje. A přesně takhle by se vládlo, kdyby po říjnu dostali prostor ti, kteří dnes otevřeně říkají: SPD chce vnitro a zahraničí, Stačilo! tlačí referendum o EU a NATO a jejich lidé se nebojí mluvit o zákazu demokratických stran.
Pokud budou mít většinu, do několika měsíců může mít policii a diplomacii v rukou blok, který pohrdá pravidly a západním ukotvením země. Balaštíková je totiž ukázka mentality „můžu všechno“. Vláda složená z lidí, kteří si z tohoto dělají program, je riziko.
Okamura si podle jeho slov jde pro silová ministerstva. O vnitru a zahraničí mluví jako o svých cílech a ve hře jsou konkrétní posty: Radim Fiala na Černíně, Jindřich Rajchl na vnitru — případně sám Okamura. Překlad do reality: kontrola policie, služeb a zahraniční linie státu lidmi, pro které je „pořádek“ a konfrontace s EU přednější než právo a závazky.
Konečná se Stačilo! mezitím schovává odchod z EU a NATO za „obecné referendum“ a Vidlák ve svých videích vesele obhajuje zločiny minulého režimu v masce milého farmáře od vedle. Politicky to skládají jednoduše: většinové ANO, které Stačilo! podrží, a hlasy dodá i Okamurův blok. Odtud je to už jen krok k referendům, tlaku na instituce a personálním čistkám.
Maska spadla u Stačilo! spadla mj. včera. Lídr Stačilo! v Ústeckém kraji na sociálních sítích napsal, že po volbách podpoří zákaz ODS, STAN, TOP 09 a KDU-ČSL. To už není kampaň; to je plán na vypnutí konkurence. A Jan Klán dvojka na kandidátce ve Středočeském kraji mezitím sdílí koláž s politickými protivníky v pruhovaných vězeňských mundúrech.
Co by následovalo v praxi? Na vnitru personální čistky a tlak na složky státu — a normalizace „zaklekávání“ jako standardní metody politiky. Na ministerstvu zahraničí rozjezd referendové kampaně, relativizace ruské hrozby a postupné opouštění závazků v EU a NATO. V ekonomice a energii návrat k mýtům „levného Ruska“ a věčné válce s „Bruselem“ místo práce na konkurenceschopnosti. V prostoru veřejné debaty další výhrůžky zákazem stran a dehumanizace oponentů. Není to nadsázka — tohle všechno je dnes veřejně vyslovováno. Kdo si myslí, že „se to nějak uhlídá“ v rámci dohody s ANO situaci dost podceňuje.
Balaštíková je tedy důležitý symptom. Diagnóza by přišla, až by tahle sestava dostala právo rozhodovat. V ten moment se z „výroků na sítích“ stává legislativa, z „nápadů“ usnesení vlády a ze „zaklekávání“ praktika státu.
Volby nejsou test lásky k současné vládě. Jsou test, jestli si Česko udrží právní stát, spojenecké závazky a normální politickou soutěž. Pokud nechceme řešit, jaké to je žít v zemi, kde se oponenti posílají do pruhů a strany na seznam zakázaných, je odpověď jednoduchá: běžte volit.
Pozn.: Nestane se to najednou. O to nebezpečnější je, když se to začne dít po krocích.